Výlet do budoucnosti

Povídali si tak jednou ŽVK.

"Já bych se tak ráda podívala do budoucnosti," snila Medúza.

"Taky bych tam jel!" přidal se Polyp.

"Tak víte, co?" chtěl ŽVK udělat radost Hlíst. "Když jsem takový fyzik, tak vám jeden stroj času vyrobím."

"Hurá!" jásaly zbylé dvě třetiny.

"A nechceš začít už teď?" zeptala se Ňuňa.

"Jo," přikývl Hlíst, "ale nejdřív si jdu sednout na svoji stoličku a budu vás ignorovat, tak mě omluvte." Když dokončil svůj nebývale dlouhý proslov, tichounce odcupital. 

Medúza si šla tedy číst Agathu Christie a Polyp vytáhl schleichy a začal si snimi hrát na honěnou.

"Už to mám!" vykřikl po chvíli vítězoslavně ze své matematiko- fyzikální laboratoře Hlíst.

A tak objednali přes internet všechny potřebné součástky. Byly velmi levné, protože prodavači netušili, co tak cenného může vzniknout ze zatuchlé navlhlé ponožky, polorozbitého křídla letadla, pomalovaných dřevěných schůdků a ze starých automobilových páček.

Když jim očekávané součástky konečně dorazily, zavřel se Hlíst do své laboratoře a začal tvořit. Vyráběčem strojů času vyrobil překvapivě stroj času.

"Tak jedem!" zajásala Medúza a začala si balit kufr.

Polyp si vzal jen penál s pastelkami a pár schleichů, zatímco Hlíst si nevzal vůbec nic, protože v kabince ležela zbrusu nová modrá stolička z jílového dřeva.

"Tak, kam poletíme?" zeptal se Hlíst. "Do minulosti nebo do přítomnosti?"

"Já chci do budoucnosti- minulost je nudná," řekla Medúza, která příliš neoplývala láskou k dějepisu.

"No, vzhledem k tomu, že se tenhle příběh jmenuje výlet do budoucnosti, tak bych spíše jel do času budoucího," řekl Polyp a Hlíst zmáčknul ponožku a zároveň nefunkční páčku přidělanou k vraku letadlové kabiny.

V tu vteřinu byli ŽVK  v roce 20 013.

"Jé, jezdící silnice," divila se Medúza.

"Ach jo, Medúzo," vzdychl otráveně Hlíst, "to už jsem přece dávno vynalezl."

Zmáčkl čudlík a byli v roce 200 013. Najednou kolem sebe uviděli pole, lesy a různé zemědělce.

"Asi jsme se spletli," řekl Hlíst. "vždyť tohle neni žádná budoucnost."

Ale ne! Byli opravdu v budoucnosti!

"Ty jo!" vykřikl Hlíst a ukázal na domorodce, který se právě snažil sníst kámen.

"Tady je to jako v pravěku, to se mi nelíbí," nadávala Medúza.

"Asi jim vybouchly paneláky," přemýšlel Polyp.

"To je jedno!" přerušil ho Hlíst. "Jdem pryč, tady to není vůbec moderní!" Zmáčkl čudlík a rázem se ocitli v roce 2 000 013. Tam nebylo vůbec nic.

"Co to je?" prohlížela si ohromeně krajinu Medúza.

"Nic," odpověděl jí stručně Polyp.

"To je nuda," zamumlal unavený Hlíst. Zmáčkl čudlík a byli v roce 20 000 013 před Kristem. Spatřili několik rudochů, kteří bubnovali do bubnů z hadí kůže. 

"Tady se mi to docela líbí!" vykřikl Polyp a pomalu vyskočil z kabiny. 

Lidé najednou ale přestali tančit a bubnovat, vytáhli zbraně a ubohého Polypa začali honit. 

"Smrt, Smrt!" křičeli na něj rozzlobeně. Ale jelikož ještě nezavedli kroužek jménem atletika, Polyp jim docela snadno utekl.

Polyp na atletiku totiž chodil a byl nejznámějším atletem světa.

Ale po chvíli rudoši uviděli zbylé dvě třetiny v kabině: "Chyte je, chyte je, nesme nem uniknout!" Obklíčili celou jejich raketu.

"Co budeme dělat?" vyděsila se Medúza.

Hlíst jen ještě počkal, až se Polyp dostane skrz podivé indiány a pak rychle zmáčkl tlačítko a byli zase v roce 2013. Konečně doma!

"To jsme jim to teda nandali," radovala se Medúza, když už všichni opět relaxovali ve svých luxusních vířivkách.

"To jo," souhlasily zbylé dvě třetiny a všichni se uchýlili ke spánku. Ještě dlouho na výlet do budoucnosti vzpomínali.

 

 

 

 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.