Mikulášské dobrodružství

Jednoho temného večera se Hlíst s Medúzou sešli na Náměstí Míru a vydali se oslavit sv. Mikuláše. Nejdříve chodili po trzích, kde si koupili pražené mandle a Hlíst i oplatku. Později zašli do čajovny na čaj, ale museli rychle odejít, protože tam hrála velmi divná a strašidelná hudba.
"Alespoň ten čaj byl dobrej," pomyslel si Hlíst.
A pak Medúza navrhla: "Pojď Hlíste, vydáme se na dobrodružství!"
"Teď? Tak pozdě večer?" divil se Hlíst, "Neni to nebezpečný?"
"Neni," odporovala Medúza, "jediný, co se může stát je, že nás uškrtí Mikuláš."
"Nestraš!" řekl Hlíst, "nebo s tebou nikam nepůjdu."
"Neboj," odpověděla Medúza a jakoby si nevšimla Hlístova upozornění pokračovala: "Ale ještě horší by bylo, kdyby nás neuškrtil Mikuláš, ale Anděl!"
"To by nás jako obklíčili a uškrtili? A zrovna Anděl? To by teda bylo," řekl Hlíst.
"Jo," odpovědla Medúza, "nejdřív by nám Čert omotal kolem krku řetěz, ten by pak Anděl utáhl a Mikuláš by se na to díval a smál se."
Mezitím ŽVK dorazili na známé místo do parku, kde na jaře skákali přes provaz. Nejdříve se trochu procházeli a strašili se navzájem, ale když později uslyšeli smích nějakých opilců, začali se bát ještě víc. Teď už to bylo vážné. Ještě ke všemu je pozoroval pejskař s baterkou a pořád něco říkal. ŽVK napadlo, že už by asi bylo lepší jít domů, a tak Medúza zavolala mámě a domluvila se s ní, že se sejdou u schodů v parku. Hlíst zase zavolal své mámě, ale ta to nezvedala, tak musel vymyslet plán, jak se bezpečně dostat domů bez ní. Zatímco ŽVK čekali, až zavolá Medúzina máma, vylezli na kamenný květináč a hlídali, jestli na ně někdo neútočí. Za chvíli se Medúza dočkala telefonátu a vydala se ke schodům. Hlíst šel zase na druhou stranu, a to co nejdál od parku, aby ho nepotkalo žádně nebezpečí.
A jestli se ŽVK vrátili v bezpečí domů se dozvíte, pokud je zítra uvidíte všechny ve škole.
KONEC