Mladí ŽVK

 

Byli jednou jedni živočichové. Jmenovali se ŽVK. To už ale všichni dobře víte. Určitě je znáte. Taky aby ne- jsou totiž nejslavnějšími živočichy ve vesmíru. To už ale taky víte. Ale co možná nevíte, jaké bylo jejich dětství- když ještě neměli své potomky a nebyli tolik vyspělí jako teď. Tak se hned pustíme do vyprávění onoho zatím neznámého příběhu. ŽVK se v té době ještě neznali, ale tušili, že je na světě někdo tak vyspělý jako oni. Byli docela nevýrazní, ale o to chytřejší. Jejich IQ se ani nedalo spočítat, jak bylo vysoké. Ve školce byli vždy nadprůměrní. Byli tak vyspělí, že považovali za samozřejmé, že se nesníží na ostatní ŽNK a nebudou s nimi hrát nějaké trapné hry. Byli vždy sami, jedineční a ve vzdělání se tak lišící od hloupých ŽNK. Na ZŠ byli dokonce chytřejší než jejich učitelka Blbka Katka Nábělka. Tam se také poznali- malá Medúzka si povídala s Máňou, Hlístek si kreslil s ostatními živočichy a malý Polyp si hrál se svými podprůměrnými přáteli na psy. Když se z té školy konečně dostali, dostali se na další, kde byla zase učitelka Blbka Michalka Laušmanka. A nejen ona. I další jí podobní- např. Beneš nebo Chloupková. Proti těm sváděli slavní ŽVK nekonečné boje. Většinou to byla remíza.

Ale vraťme se k ŽVK. Víte, jak se poznali? Nepoznali se. Ale jeden ŽVK se poznal. Zajímá Vás, jaký? To Vám neřekneme, ale řekneme Vám, jak se ŽVK setkali. No, možná.

Jde si tak jednou Hlíst po cestě a ignorouje všechny stromy kolem. A tu najednou zahlédne chapadlo.

"Co to je?" vykřikne, protože ho chapadlo vytrhlo z příjemného ignorování stromů.

"Ahoj, to jsem já, Medúza!" vyskočí z křoví podivné stvoření.

Hlíst mlčí.

"Aha, to jsi ty, já tě znám z Guinessovy knihy rekordů jako největšího ignoranta," pokračuje směle Medúza.

"Ano, to jsem já!" chlubí se Hlíst. "Ale kdo jsi vlastně ty?"  ptá se Hlíst dál. "Taky tě odněkud znám..."

A tak si jdou po cestičce a vypráví si, kde se všude viděli, když v tom zahlédnou na lavičce jakéhosi živočicha, který kreslí na velké plátno psa.

"Co je to za blázna?" podiví se oba.

Zastaví se a pozorují ho (nenápadně- stojí v prostředku cesty a upřeně se na něj dívají).

Když v tom je neznámý živočich z nenadání, pořád se dívaje do papíru, osloví: "Co tu na mě koukáte?"

"My se nedíváme, " odporují budoucí ŽVK a honem se otočí.

"Vy jste ale nechutný, já vim, že se vám líbí mé umělecké nadání. Jestli chcete, můžu vám dávat hodiny kreslení. Nebo víte co? Já vás nakreslím! Stoupněte si tady a já vás nakreslím," poručil Polyp a začal kreslit.

"Už to máš?" zeptala se ho po chvíli nedočkavá Medúza.

"Mám tvoje chapadlo," odpověděl s nadšením Polyp. 

Když konečně dokreslil portrét, rychle k němu přičmáral sebe.

"Tak, jak se vám to líbí?" ukazoval svůj portrét Polyp a nedočkavě se rozhlížel po živočiších.

Ti ale už nestáli na svém místě, schovávali se za keřem.

"Ach jo, co se schováváte?" řekl živočich směrem ke křoví.

"Baf!" vybafli Medúza s Hlístem.

Polyp se tak lekl, že omdlel. Medúza s Hlístem se na sebe podívali.

"Musíme vykonat první pomoc- umíš to?" mrkla Medúza na Hlísta.

Hlíst ji ignoroval a pozoroval psy, kteří se k Polypovi sbíhali. V tom se Polyp probral a začal hladit psa, který se nad ním skláněl. Víme už tedy, že živočich se jmenuje Polyp.

"Ó, pejsci moji," zvolal Polyp tak hlasitě, že se zbylým dvěma třetinám zatřásla půda pod nohama. "Vy jste mě zachránili."

"Medúzo, nepůjdeme radši někam jinam?" zeptal se potichu Hlíst (Polyp ho neslyšel, protože od té doby, co omdlel, byl nahluchlý).

"Hm, nevim," odpověděla neurčitě Medúza.

"Ty nic nevíš!" naštval se Hlíst.

To už Polyp uslyšel a zapojil se do rozhovoru: "Hej, co se hádáte?"

"Já se nehádám, hádá se Hlíst- začal si," vysvětlovala horlivě Medúza.

"A co jsi řekl?" zeptal se zvědavě Polyp Hlísta.

"Ale, že Medúza nic neví."

"No vidíš, přiznal ses!" zvolala vítězoslavně Medúza.

"Já se k ničemu nepřiznávám," odporoval Hlíst.

"Nechte toho, je jaro, zvu vás na brambůrky," ukončil spor mezi zbylými dvěma třetinami ŽVK Polyp.

"A kam půjdeme?" zajímal se Hlíst.

"No přece do Žabky," podivil se Polyp Hlístově neznalosti.

"A kdo vlastně jste?" zeptal se znenadání Polyp. "Já jsem Polyp a jmenuju se Ňuňa."

"Proč tě to zajímá?" divila se Medúza.

"No, asi chci vědět, koho zvu na brambůrky," odvětil Polyp.

"Já jsem Medúza a tohle je Hlíst ignorant," představila tedy oba Medúza.

"Aha...Tak jdeme do tý Žabky?" otázal se Polyp nesměle.

"Jóóó!" rozjásali se Hlíst s Medúzou a šli s Polypem do Žabky.

"Tak jaký chcete?" zeptala se rozpačitě Ňuňa.

"No přece slaninový!" odpověděla bez okolků Medúza, vzala brambůrky a šla ke kase.

Polyp zaplatil a všichni se vydali do parku.

"Můžu?" ptala se pořád Medúza a brala si čím dál tím větší várky.

"To stačí!" vykřikl Polyp. "Nech nám taky něco!"

"Já bych si ještě dala," snila za chvíli Medúza o dalším pytlíku brambůrek.

"Ale kup si svoje," nenechala na sebe dlouho čekat odpověď od Polypa.

"Tak jo," řekla Medúza a šla si koupit další balík.

Hlíst s Polypem si mezitím otevřeli atlas a přerovnávali kontinenty.

"Tak tohle šoupnem sem a tohle vyhodíme," plánoval Hlíst.

Z jejich šoupání kontinenty je ale vyrušila Medúza: "Co to tady děláte za neinteligentní věci?"

"Plánujeme, jak bude Země vypadat za naší vlády-my budem totiž jednou vládnou celému vesmíru," vysvětloval Hlíst. "Nechceš nám pomoct?"

"Tak jo," souhlasila Medúza a přisedla si k nim.

"To by se mi líbilo," řekla, ale po chvíli se zarazila: "Ale jak toho dosáhnem?"

"To ještě nevim," zamyslel se Polyp. "Ale nejdřív si to naplánujem...Takže zaprvé,jak si budeme říkat?"

"Živočichové vyspělé kultury," vyhrkla bez přemýšlení pohotová Medúza.

"Tak jo," souhlasily zbylé dvě třetiny teď už ŽVK.

"A co budeme dělat?" otázal se Hlíst.

"Budem králi vesmíru- a...budem všem vládnout," vysvětlila mu Medúza.

"Tak to se mi  líbí," pokýval hlavou Hlíst.

"Ale co budem dělat teď?" zeptala se Medúza.

"Já musím jít domů a učit se," rozloučil se Polyp a odešel. Zbylé 2/3 se též rozešly do svých domovů.

Ráno se vyspělí živočichové opět sešli.

"Poslechni, Medúzo, mně se ten tvůj plán líbí- že budeme králi vesmíru, to není k zahození," povídal se zájmem Hlíst.

A protože se ten plán líbil všem ŽVK, stali se Hlíst, Polyp a Medúza králi světa a skončilo jejich dětství. A co dělali v dospělosti? Vládli a relaxovali. Za chvíli už však vládnutí zabíralo 0.1 % jejich času a relaxace zbylých 99.9%. Prostě si užívali. To vám tady teď ale popisovat nebudeme, protože je to úplně jiný  příběh. A co dělali, když nevládli a nerelaxovali? Tak různě, např. ovládali zapadlé místo galaxií, chodili na brambůrky nebo do parku...Také chodili na gladiátorské zápasy ŽNK. To všechno ale dělali už v dospělosti a my Vám to budeme vyprávět v jiném příběhu. A ptáte se tedy, co Vám vyprávět budeme? Už nic. Náš příběh právě skončil.

 

KONEC

 

Upravil: ŽPH

 

 

 

 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.