O ŽIVOTĚ ŽIVOČICHŮ VYSPĚLÉ KULTURY
Většina spisovatelů píše příběhy, historky-tedy okolnosti s kterými se nepotýkáme denně. My se ale zaměříme na opakovatelné-tařka denní událostí, které prožívají živočichové vyspělé kultury.
Anetina už sedí přibližně čtvrt hodiny ve třídě a učí se. Přece jenom každou půl minuty koukne ke dveřím, jestli třeba neuvidí Hlísta. S Medúzou v tuhle dobu ještě nepočítá, ta to stíhá jen tak tak na hodinu.
Za chvíli uvidí dvě zelené hlístí oči čumící neznámo kam. ,,Ahoj Anetiňuniňo!“pozdraví ji, ale jeho oči stále směřují do dosud neobjeveného prostoru. ,,Hoj hovno, Hlíste!“opětuje pozdrav vysoký Polyp. Hlíst se chvíli odmlčí a pak povídá: ,,Přinesla sem nový Garfieldy!“
,,Hurá!!!“raduje se Anetina a skoro do konce přestávky čtou. Najednou se ale objeví usmívající se Medúza: ,,Hoj Hovno živočichové vyspělé kultury...!“
,,Hoj Hovno!“odpoví Polyp. ,,Proč se tak usmíváš?“ptá se Hlíst udiveně. ,,Protože mě pozdravila Voda!“řekne zadýchaná Medúza. ,,Ahááá,“zívne Hlíst dlouze, ale v tu ránu zazvoní.
My ale přeskočíme trošku děj, protože o hodinách neoplývají události nějakou větší zajímavostí a také že ŽVK jsou pořád nejchytřejší a nejinteligetnější, jak to správně popsala psycholožka. Tedy také proto dělají logicky rozumné věci-např. Hlíst s Vodou píšou příběhy, Anetina a Medúza vysvětlují učitelům, kteří se nazvali nesprávně profesoři, že jsou (učitelé) úplně blbí. Proto hodinu zařazuji až na poslední místo zajímavosti.
Daleko zajímavější je přestávka:
Když už konečně zazvonilo a Kroftová odešla, řekla otráveně Medúza:,, Ta Kroftová si snad pořád ještě myslí, že je vtipná!“
,,Hmmm, nejspíš jo,“souhlasila Anetina. ,,Anetino, ty se vším pořád souhlasíš!“podíval se Hlíst na Polypa Hlístím pohledem. ,,Hmm,“řekla zase Anetiňuniňa.,,Ach jo,“povzdechla si Medúza. ,,Nechcete si radši dát Hlístovu sušenku?“
,,Jo, Hlíste, hlásím se o svůj díl,“sdílela Medúzin názor Anetina. Hlíst však dál čumí hlístím pohledem a nejeví na sobě známky, že by je obdaroval svou vinikající sušenkou. Po chvilce ale povídá: ,,Až příští přestávku.“
,,Ale Hlíste, teď už je velká přestávka...já se potřebuju posílit na dějepis...jo, Hlíste, netýrej nás pořád!“ překřikují se Polyp s Medúzou. Hlíst ale stejně neudělá to, o co ho žádají a dál čumí hlístím pohledem-ostatně jako vždy. Anetina to vzdá a jde se učit. ,,Anetino, ty šprte!“posmívá se jí Medúza. Polyp však dál kouká do studijních textů. Za okamžik ale vyndá rajčátka. ,,Anetino,“udělá Medúza na Polypa Medúzí oči.,,Co je?“ptá se Polyp, jak by nevěděl, oč jde.,,No, rajčátka. Dáš mi prosím, Anetiňuniňo?“napovídá Medúza.
,,Ještě před chvílí si říkala, že jsem šprt!“nadává Anetina. „To byl jen takový malý vtípek-promiň, Anetino,“dodává po chvíli. ,,No, dobře,“svolí nakonec Polyp. ,,Ale musíš mi slíbit, že už mi nebudeš říkat šprt.“
,,No, jo, Anetino“slíbí Medúza-i když ví, že přání zcela určitě nesplní.,,Ale teď mi dej to rajčátko.“
Polyp opravdu předá nakonec Medúze rajčátko. Jenomže Medúza chce další a další, až na Anetinu zbydou asi jenom 2. Když to všechno dojedí, podívají se, kde zas vězí Hlíst. ,,Zase nám upláchl!“otočí se naštvaně ke dveřím Polyp.,,No jo, Hlíst musí pořád někam utíkat,“souhlasí Medúza. Okamžik jen tak sedí, ale poté uvidí ve dveřích doposud ztraceného Hlísta: ,,Kde jsi zase byl, Hlíste?“táže se Anetina.,,Na záchodě,“odpovídá Hlíst klidně. ,,Hele, nechcete si teď zahrát takový to přídavný jméno, podstatný a tak?“navrhne nečekaně Medúza.,,Tak jo,“koukne Hlíst na Medúzu, ale jeho obličej se ani trochu nezmění-stále je v něm vidět hlístí pohled. ,,A co ty, Anetino?“položí otázku Medúza doposud mlčící Anetině. ,,No jo, možná...“připustí nakonec Polyp. ,,Jaký možná?“ptá se ho udiveně Hlíst. ,,Tak teda pojďte hrát,“uzavře rozhovor Medúza. ,,No jo,“řekne zbytek skupiny současně a už píšou-přídavné jméno: zatuchlý, politý, pohlístovaný, podst.j.:Medúza, Šeb, díra... atd. Pak jim z toho vyjde třeba: Pohlístovaná Kafková prděla o narozeninách Řepíkové v Polypišti (místo, kde se zabíjí Polypové), protože Hlíst maže tabuli. Takto hráli živočichové vyspělé kultury až dokonce přestávky-i ještě na začátku hodiny se trochu pobavili. Právě byla matika s Háďátkem Řepným, které bylo tak bláznivé, až si myslelo, že žáci Humusu A mají pouze jeden předmět a to matematiku. Proto jim každý den dávalo úkol tak dlouhý, že to stihla z žáků jen Anetina a vyjmečně Hlíst. Stále řvalo a křičelo, až z toho Medúzu začalo bolet chapadlo. Hlíst si zas stěžoval na svůj jazýček a Polyp od té doby nemá v pořádku sluch a musí pořád poslouchat výčitky Hlísta a Medúzy: ,,Dej si uši pod kohoutek, Anetino!-Anetino, ty seš opravdu hluchá...?“
Háďátko Řepné se narodilo s poruchou sluchu a každý, kdo mu chtěl něco povědět, musel křičet. A Háďátko Řepné vlastně v životě neslyšelo normální řeč, a proto si také myslí, že ho jeho žáci neslyší. Domnívá se, že jeho způsob komunikování je zcela obvyklý, což samozřejmě není pravda. O hodině hráli ŽVK matematico-nejblíže 16. Polyp měl toto číslo přirozeně přesně, protože je ŽVK a také proto se neobtěžoval ukázat Háďátku sešit. Obdržel by totiž plus, ale řekněte, na co je takovému Polypovi-ještě ke všemu nezmaru zelenému plus? Opravdu na nic-a proto si Polyp, hrdý na to, že je ŽVK, až do konce hodiny pro plus nepřišel.
O následující přestávce si Medúza a Hlíst opisovali od Polypa úkol z angličtiny. Asi za 20 sekund po opisování úkolu zazvonilo. Do třídy vešla se strašlivým rachotem ježibaba se zrzavou parukou, s úlisným úsměvem a s nohama tak krátkýma a tak tlustýma, že přípomínaly válce. Však je také měla umělé. ,,Hello, everybody!“zasmála se krátkým nepřirozeným smíchem. ,,Tak lidičkové,“roztáhla rty do strany. ,,Měli jsme nějaký úkol, že?“Chvíli se odmlčela.,,Tak, přihlaste se, kdo nemá úkol,“naléhala. Asi půlka třídy zvedlo ruku a od každého si musela vyslechnout omluvu:,, I am sorry, I haven´t got my homework.“ Stejně jim pak všem nasekala pětky.
Poté doplňovali připitomělá cvičení, která neměla ani hlavu-ani patu. Na závěr ještě přetáhla. Po této únavné hodině vyrazili konečně ŽVK na očekávaný oběd. Byly buchtičky. Chudák Medúza si neobjednala 2 a musela jíst čočku. Hodný Hlíst (i když je většinou zlý) jí daroval jednu buchtičku. Po téhle volné hodině byl nudný, strašlivý, nepříjemný a nemilosrdný dějepis, který museli ŽVK bohužel ještě přežít. Beneš zkoušel asi 6 lidí, ale mezi nimi naštěstí nebyli ŽVK. Po dějepise kráčeli ŽVK na stanici. Tam ale navrhla Medúza, že by mohli jít třeba ještě do parku a koupit si u Žabky brambůrky. Hlíst povídal, že souhlasí, ale Anetina jako obvykle nemohla. Frnkla jim první 135. Hlíst s Medúzou zatím jeli tramvají na Krymskou a tam stoupali po schodech i po všech kopcích nahoru. Cestou lepili pasti na lidi a čekali, zda-li se do nich někdo chytí. K jejich štěstí lapili lidí docela hodně. Potom si už ale šli koupit brambůrky. Vybrali si ty se slaninou. Poté se již rozešli do svých domovů.
Doufám, že Vám zvyky ŽVK (ŽIVOČICHŮ VYSPĚLÉ KULTURY) řadu věcí přinesly a že se Vám Hlíst, Polyp a Medúza stali vzorem.-napsala Medúza
KONEC
