Krofti

Byla jednou jedna postava. Nazývala se Marie Kroftová mladší. Ale byla starší než její matka Marie Kroftová starší.

Byla jednou jedna postava. Nazývala se Marie Kroftová mladší. Ale nebyla starší než její prababička Marie Kroftová nejmladší.

Byla jednou jedna postava: Prababička Marie Kroftové. Jmenovala se prababička Mařička Kroftička.

A byl jeden pes. Jmnenoval se Arin. Byl to oblíbený pes Kroftičky. Lidé, kteří neznali jeho jméno, mu říkali Kroftík. Arin věčně pobíhal po ulicích a byl velmi špinavý- ale přesto hezký. Spal často v Mařiččině posteli a Kroftové to nevadilo. Jednou se ale do postele vyzvracel. Obyvatelé domu ho vyhodili z domu. Již se neví, zda mu zavřela dveře před nosem Kroftička Mařička prabička neb Kroftová mladší. Jisté je ale jedno. Nenáviděl ho celý rod Kroftů.

A tak se chudák pes toulal ulicemi. Přes den kradl párky, však v noci se začal bát svítících očí koček. Kňučel a kňučel, ale nikdo mu pomoci nechtěl.

Jednou o půlnoci ho potkalí opilí ŽVK s žvk vracející se z hospody. Ti si ho nechali a dali mu jméno Arin. Pes jim vše nakonec pověděl a ŽVK se šli pomstít Kroftové. Pomstili se Marii Kroftové mladší, starší, nejmladší i dokonce prababičce Mařičce Kroftičce. A pak šli dóm. Doma vyrobili šibenici. Na šibenici pověsili vycpanou panu, která vypadala jako jejich sloužící otrok Voda. Ale Voda to nebyla! Byla to KROFTOVÁ!

Byla to Marie Kroftová mladší oblečena do pohřebních šatů. A bylo o Kroftovou méně. Když na šibenici pověsili i ostatní Kroftové, vyvraždili celý jejich rod.

To ale ještě nevěděli, že každá Kroftová měla manžela a Kroftová mladší měla manželů pět. A každý z těch manželů vychovával pět malých Kroftiček, pět malých Kroftíků a pět malých Krofťátek! Ach, jak hojný počet Kroftů to byl. To se ale nelíbilo ani ŽVK, ani žvk, ani ŽNK, ani červům.

A jako by to nestačilo, každý z těch Kroftiček, Kroftíků nebo Krofťátek se staral o jedno malé novorozeně a jednoho psa, kočku a myš- již většinou nesli jména jako Krofťánek, Kroftovka nebo Kroftulinka. A tak se kroftovský rod šířil dál. Byla to smutná pravda. ŽVK i žvk z toho byli celí rozladění a ani nevěděli, kde začít. Smutnili a smutnili, až jim přišla nečekaná pomoc. Do Prahy přijeli prodavači medojedu. ŽVK i žvk jich nakoupili kvanta. A poté se již pustili do boje. Nebyl to moc boj, ale spíše by se to dalo nazvat jako taktika. Nejříve vypátrali, že rod Kroftů má strašně rád medové sušenky a začali je prodávat ve velkém.

Jednou kolem šla Kroftová: "Krásný den, je mi potěšením, že potkávám vás- výrobce těchto vynikajících lahůdek... Také bych si pár koupila."

ŽVK vždy, když si jejich sušenky chtěl koupit nějaký nekrofta, říkali, že mu je neprodají, protože se nepovedly, ale Kroftovou pozvali, prodali jí rovnou sto kusů a šli ji pozorovat, aby věděli, jak budou účinkovat.

"Hmm, zajímalo by mě, jak to bude fungovat," podotknul nedůvěřivý Hlístek.

"Raději mlč Hlíste," odpověděly mu unaveně zbylé 2/3 ŽVK.

Odpověděly ale Hlístovi, který nic neříkal, a tak začal na Medúzu, která ho štvala už dřív, nadávat.

"Pššt!" řekl velký Polyp a jeho potomek se nadšeně díval na Kroftici, která právě padala do mdlob.

Malá Medúzka a Hlístek do ní zas stříleli šípy a posléze jí úplně znetvořili obličej. Hlíst s Medúzou se mezitím hádali a neviděli, co se stalo.

"Ach jo," povzdychl si Polyp dívající se na Hlísta s Medúzou.

"Ach jo," povzdechli si žvk dělající totéž.

"Ach jo!," achichovali všichni.

Jen Hlíst s Medúzou se na ně dívali a nevěděli, co se děje.

"Tak, teď můžeme vyhubit zbytek Kroftů," řekla Ňuňa.

"Souhlasím," shodly se 2/3 ŽVK, které už zachytily vážnost situace a hlavně její téma.

Tak šli znova medovo-metanolové sušenky. Medúza odhadovala zákazníky (zda je vrah, zloděj nebo slušný člověk), Hlíst prodával a Ňuníček psal účty.

ZBYTEK POZDĚJI

 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.