Horor

Byli jednou jedni ŽVK. Jmenovali se: Hlíst, Polyp a Medúza. Bydleli u Medúzy na statku v králíkárně, kterou obývali Fousek, Ťapinka, Rézička, Fousíček, Ťapinečka a Rézinečka. Jednoho večera se ŽVK rozhodli, že se projdou. Vzali s sebou také Ťapinku, Rézičku, Fouska, Rézinečku, Ťapinečku a Fousíčka.

To ale neměli dělat. Rézička se rozběhla přímo do silnice, Ťapinka na trávník a králíčátka s Fouskem každý na jinou stranu. A tak je ŽVK zas museli rychle svolat. Králíci ani králíčátka je ale neposlouchala. A tak ŽVK začali křičet: "Dom, dom, dooom…!" a králíci přiběhli.

Tak šli všichni dál temnou uličkou při svitu Měsíce. Náhle si všimli, že je úplněk. Hodiny na kostelní věži právě odbíjely půlnoc. ŽVK se zděsili: již měli být dávno doma! Ze slepé uličky však nebylo úniku. Medúzu náhle ozářil svit Měsíce a ona se v tu chvíli proměnila ve vlkodlaka. Hned potom se Hlíst stal upírem a Ňuňa kostlivcem. A co všichni králíčci? Čím ti se stali? V co se proměnili? Odpověď zní: v duchy. V úplně obyčejné duchy. Všichni se do sebe najednou pustili. Po chvíli přestali, neboť zjistili, že Medúza nemůže mluvit, jenom výt, ale zbylé ⅔ ŽVK mluvit mohly. Proto si domluvily (ony ⅔) taktiku proti mocným silám. Nevěděly ale, co přesně ty "mocné síly" jsou zač. Ale za chvíli to měly zjistit…

Všichni pak kráčeli dál temnou nocí a náhle uslyšeli burácivé zvuky.

"Temné síly!" zařval Polyp a Fousek s Fousíčkem.

"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" začal ječet Hlíst.

Před ŽVK se začala rýsovat obrovská postava.

"Bééééééééééééé!" začal ječet i Polyp.

"Cééééééééééééé!" začala potom ječet Medúza.

Obr pozvedl své obrovské hnáty a vrhl se na ubohé ŽVK. Všichni jen tak tak unikli jeho pařátům, ale králíčci to odnesli. Obr chytil králíky a zvedl je do výše. Ťapinka ho ale začala kousat, Fousík se mu vyškubl a Rézička jednoduše utekla. Ale králíčátka zůstala v obrových spárech. Tu se ale objevil KAŠŠŠŠŠŠŠŠŠA. Bleskurychle zachránil všechna králíčátka a zase zmizel. Všichni se bleskem rozutekli na úplně jiné strany a ztratili se ve městě.

Teď vám podáme postupné zprávy, co který živočich dělal.

Polyp: běžel dlouho, protože je to atlet, a když se zastavil, vkradl se do domu, aby byl v teple.

Hlíst: bezhlavě běžel, nekoukal nalevo napravo, a když se zastavil, nevěděl, kde je, a propadl dokonalé panice.

Medúza: ta si pohodově vychutnávala krásy přírody. Ona se totiž ztratila, ale za žádnou cenu si to nechtěla přiznat.

Fousíček: zaběhl do čtvrti bezdomovců a strašil všechny kolem. Jako duch si to velice velmi užíval.

Ťapinka a Rézička: běhaly po parku, jedly trávu a strašily okolní psy.

Fousek: učil Ťapinečku a Rézinečku, jak obklíčit lidi a pak je sežrat.

KAŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠA si zaletěl po svém výkonu domů. Nalil si velkou misku mléka a nezadržitelně a až neslušně chlemtal. Dokonce si k sobě pozval i druhého super hrdninu jménem Mikýšek, a tak pili spolu, až se tím mlékem opili. Byli tak opilí, že ani neviděli před sebe. A tak vyjeli výtahem do Hlístovy superložnice a spokojeně usnuli. Spali tvrdě a dlouze. Vzbudili se až velmi pozdě, ale teď se už zase vraťme k ŽVK.

Tážete se snad, jestli se už ŽVK sešli? Ne, nesešli a ještě dlouho nesejdou. Bloudí po ulicích a nevědí kudy kam. Medúza si mne chapadla, je jí totiž příšerná zima. Hlíst zas kroutí ocasem, protože se jako obvykle nudí. A Polyp, ten si na lavičce v parku maluje pořád stejné psy. Začíná být opravdu tma. Horor se začíná stupňovat! Všichni umírají hrůzou. Tma, úplná tma, jen úplněk jim svítí na cestu. Odbíjí půlnoc (již podruhé).

"V tuhle dobu se v naší krajině objevují lesní žínky!" bleskne Medúze hlavou.

Medúza jde, kouká nalevo i napravo a najednou vrazí do jakéhosi živočicha. Strašně se lekne, běží pryč, ale pak se otočí a zjistí, že to byla jen Ňuňa. Pár chvil nato vrazila Medúza i do Hlísta.

"Setkali jsme se, milí ŽVK!" usmála se šťastně Medúza.

Náhle se ale za rohem objevila jakási postava a Medúza konečně přemýšlela: Hlíst tu je, Ňuňa také, já též, tak kdo to je? Lesní žínka! Ale ta to nebyla. Byl to Hlístek.

"Jé, Hlístku!" vykřikli všichni ŽVK současně.

"No konečně jsem vás našel!" zvolal Hlístek nadšeně.

Náhle mu kdosi sáhl na … zadek.

"Kdo mi to sahá na zadek, jakej úchyl?" zeptal se podrážděně Hlístek.

Byla to jenom Medúzka, která neviděla před sebe. Pořád se ale ještě nenašel Polypek a králíci. A tak ŽVK čekali na ostatní živočichy dál. Ale oni nepřicházeli. Už jim byla zima, ale dál ve strachu z lesních žínek a ve veliké zimě čekali. Vítr hučel, Voda bublala a skály kolem duněly. ŽVK měli strach. Za nimi se objevil stín. A byla to lesní žínka!

"Uáááááááááááá!" zaúpěla ona příšera.

"Uáááááááááááá!" zařvala Medúza, která měla největší strach.

ŽVK začali utíkat. Žínka však jenom o krok za nimi. ŽVK už nemohli. Nejmladší Medúzka se udýchaná zastavila a oddechovala…, a vtom o ni Žínka zakopla a zpod bílého prostěradla vylezl Polypek.

"No Polypku!" začala mu nadávat Medúza, která se jako první vzpamatovala.

Polypek se rozbrečel.

Polyp se začal smát: "Tys nám ale nahnal strach,"

"To teda jo!" přidal se Hlíst.

Ještě víc je ale vylekali králíci, kteří už mezitím přestali být duchy.

Tak se všichni našli a vydali se na cestu dom. Naštěstí našli tu správnou cestičku, ty správné kopce, ty správné hory a řeky. A tak přešli sedmero hor, sedmero řek a kopců a už byli doma za chalupou.

"Slyšíš, jak tam dupou koně?" zeptal se Hlíst.

"My koně nemáme…" odpověděl Hlístek a Hlíst mu vysvětlil, že to tak nemyslel.

"Ale ano, koupil jsem do našeho statku tři černé hřebce a tři hnědá hříbata," oznámil všem k velkému překvapení Polyp.

"Cože?" divila se Medúza.

Medúzka neváhala, rozběhla se, přeskočila plot, nasedla na všechny koně najednou a odjela. Kam? To nikdo neví.

"Vrať se, Medúzko!" stačila na ni ještě zavolat Medúza.

Medúzka ale neslyšela a jela dál. Nikdy se nedozvíme ani nedozvíte, jestli se vrátila, nebo ne. Ale já Vám to řeknu. Vrátila se hned druhý den, a se všemi koňmi! A nakonec tak ony živočichy konečně zastihlo dlouho očekávané štěstí. My víme, že šťastné konce nemáte rádi, ale u ŽVK to jinak nejde. Jinak by to totiž nebylo ono…

 

KONEC

Upravil: ŽPH

 

 

 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.