Vánoční příběh ŽVK

Budeme Vám povídat příběh o Vánocích tak, jak je prožili ŽVK. To bylo takhle: Vánoce začali slavit ŽVK už po příjezdu z Itálie. Medúza zpívala koledy, Polyp snil o vlastním stromečku a Hlíst je vánočně ignoroval. Vlastně… koledy zpívali už v Itálii. Takže to začalo celkem brzy.

A teď už pojďme k věci. Je říjen a ŽVK přemýšlejí o Vánocích. Už jsou nedočkaví, a tu náhle přišla ta věc: z náměstí je vidět zelená špička a dřevěné domečky! Ach ne, jsou to jen vidiny…, zatím se tam nenachází vůbec nic, jen holé náměstí, po stromečku není ani památky. ŽVK proto chtějí stromeček alespoň domů. A tak čekají a čekají a po trzích nebo vánočních stromečcích ani památky. Každý školní den se zasněně dívají na náměstí, představují si ho ve vánočních barvách…, ale nic, pořád nic. – Jednoho dne se alespoň vypravují do květinářství. V květinářství moc velký výběr ozdob neměli, ba ani stromečky. Neměli u sebe ale žádné peníze, tak se domluvili, že tam ve středu vyrazí. To ale ještě nevěděli, že Polyp onemocní. Dostal totiž zvýšenou teplotu. Zrovna ve středu! A to byli ještě domluveni, že se půjdou podívat na Floru. V papírnictví Medúze za dárky, které nakoupila, napočítali 456 korun. A aby to nestačilo, chtěli ji dokonce okrást!!! No, pak Medúza naštěstí svoje peníze našla. Ale stejně už do toho papírnictví nikdy nešli.

A pak se Hlíst s Medúzou vydali na Floru. Chudáka Polypa nechali doma a ani na něj nepočkali. Taky aby jo, když mu najednou z ničeho nic stoupla teplota. Místo něj si proto vzali na Floru malého Hlístka. Nakoupili předražené věci a šli domů. Medúza si koupila vánoční ozdoby za 300 korun! Ale byli spokojeni. Příští týden chtěl jít Polyp se zbylými ⅔ ŽVK na Floru, ale Medúza v tu dobu nemohla. Polyp byl tedy tak hodný, že to všechno přesunul na příští týden.

Naštěstí měli ŽVK i jiné potěšení: trhy na náměstí Míru. Bohužel měli ještě zavřeno, a tak odtamtud ŽVK odešli jen se dvěma zlatými ozdobami, které našli na zemi. Polyp ještě dokoupil andělíčka, františky a další věci. Pak ale museli jít do školy. Tam si řekli, že budou psát Vánoční příběh, který s ohromnou radostí celou hodinu psali. A já už nevím, co mám psát, protože jsme se dostali do přítomnosti, a já nevím, co bude v čase budoucím. Ještě Vám musíme povědět, jak byli ŽVK na trzích. Poslouchejte a dobře si to zapamatujte.

Nejdříve prošli kolem kostela. Pak se kochali rozsvíceným stromečkem. Potom si prošli celé trhy. Moc se toho mezitím nestalo. Když si prohlédli všechny stánky, vrátili se do školy. Tady se ale můžeme pokusit předpokládat, co asi ŽVK dělali potom. Psali příběh. A pak (to už je ale jen teorie), odešli ze školy a zpívali koledy u Medúzy doma. Tam také oslavili Vánoce, dali si dárky a byli šťastni. Byli šťastní, velmi šťastní. Nejšťastnější byli při zdobení stromečku. Pověsili tam všechny své ozdoby. Pak kolem větví omotali řetězy a zazpívali známou koledu: Pásli ovce ŽVK. Tu si všimli, že na stromečku chybí hvězda.

"Na tu jsme zapomněli!" zvolala smutně Medúza.

"Dělej, Ňuníčku, vylez tam!" napadlo Hlísta.

"Jsi nejvyšší," přidala Medúza.

A tak se Polyp jal šplhati po stromě.

"Polyp, Polyp!" fandily my zbylé ⅔ ŽVK a tleskaly, aby ho povzbudily.

Ňuníčka to sice moc nepovzbudilo, protože praskla jedna ozdoba, nicméně na vrchol se přece jenom vydrápal. Medúza a Hlíst nadšeně tleskali. Ale pak zase všichni brečeli nad rozbitou ozdobou. Hlavní bylo, že hvězda visela. Alespoň tohle jim bylo útěchou. A taky dárky pod stromečkem. Ty byly nejlepší. Všem se moc líbily, hlavně Hlístovi, který dostal zbrusu novou stoličku. Byla krásná, červená, z dubového dřeva. Takovou Hlíst ještě nikdy neměl. A co dostal Polyp? Ňuňa dostala mnoho Schleichů [šlajchů] a pastelek. A Medúza? Co dostala Medúza? Nic! Nebojte, to jsme Vás chtěli jen postrašit. Medúza dostala samé vánoční a zimní věci. Například rukavice. Byla štěstím bez sebe a radostně si začala zpívat Veselé vánoční hody! Hlíst a Polyp se k ní hned přidali. A tak se ze statku ozývaly různé koledy a kolemjdoucí se udiveně otáčeli.

"Vždyť ještě nejsou Vánoce!" povídal jeden z nich.

"Už mě bolí uši!" nadával druhý.

A ten třetí je ignoroval. Byli to totiž žvk. Chodili kolem statku a udiveně se rozhlíželi.

"ŽVK se asi zbláznili," smutně konstatoval malý Polyp.

"To Hlíst pořád říká o Medúze, ale teď to budu říkat já o něm," přidal se Hlístek.

"Ach ne, naši předkové se zbláznili," vzdychla si malá Medúzka.

"Proč jen máme takové divné předky?" ptali se navzájem žvk.

Tu náhle přestali slyšet koledy ŽVK. Žvk se rychle schovali za vstupní branku. Pozorně naslouchali. Nic se neozývalo. Malá Medúzka vyrazila branku. Teď už se něco ozvalo. Hlasité zaúpění špehující Laušmanky.

"No co tady dělá Laušmanka?" rozzlobil se malý Polyp.

"Kdo to je?" ptal se Hlístek a Medúzka.

Polyp jim to ve spěchu vysvětlil a přitom hledala kládu, aby Laušmanku praštil. Zbylé ⅔ žvk pochopily, a tak hned začaly také hledat zbraně. Tu se na zahradě objevili ŽVK se svázanou Laušmankou. Žvk si oddechli.

"Uf!" ulevili si žvk sborově.

ŽVK vzali Laušmanku a přivázali ji na tyč u domu. Pak začali zpívat koledy, které Laušmanka nenávidí. Pak se ŽVK odebrali do domu a nechali Laušmanku žvk, aby zemřela mučednickou smrtí. Polypek na ni házel klády, Medúzka ji žahala chapadly a malý Hlístek se opičil po velkém Hlístu a všechny ignoroval. Všechny to moc bavilo. Užívali si tak až do té slavné chvíle, kdy Laušmanka vydechla naposled. Žvk se jali oslavovati.

"Mrtva je Laušmanka, sláva ŽVK, nechť oslavujem navěky!"

A to byl pro ŽVK i žvk nejlepší vánoční dárek… Uspořádali velkou oslavu. Snížili se dokonce i k tomu, aby pozvali ŽNK. Nejvíce si užíval pan Hypnotizér, který byl štěstím bez sebe ze smrti Laušmanky. Ale Adina s Hadem plakali. Už nebudou moci psát stoslovné projekty. Taková škoda! Oslava trvala až do Štědrého večera. Pak oslava skončila a slavil se 24. prosinec.

"Vánoce, Vánoce přicházejí! Zpívejme ŽVK! Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí! Šťastné a veselé! Laušmanka je zabita, ŽVK byla bita, pak uřízli jí krk!" zpívali všichni sborově a na závěr tleskali ŽVK. Rozdali si další dárky a zpívali dál. A jedli napečené cukroví, který jim dodal sám… KAŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠA!!! Bylo tak dobré, že zmizelo za pár vteřin. Ani byste nestačili mrknout. Mrk! udělal Hlíst a talíř byl prázdný. Naštěstí si stihl vzít pár vanilkových rohlíčků – rohlíčky byly totiž nejlepší. Ale hříbečky byly také dobré. Ty si vzala Medúza. Polyp zase snědl všechny perníčky. Jen ŽNK si nestihli vzít nic…

"Na nás jako nic nezbylo?!" protestovali ŽNK.

Žvk si také nic nevzali. A tak musel dodat KAŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠŠA další várku. Jenomže ŽVK po ní hned chňapli.

"To nám nemůžete ani trošku nechat?" zanadávala Adina.

A ŽVK jim teda trochu nechali, ale žvk to hned ulovili.

"Ne, to nemůžem," řekl posměšně malý Polyp.

ŽNK se naštvali: "Už toho máme dost!"

A Adina odešla domů do své chatrče na kraji lesa.

"Cha cha cha!" přidali se k nim žvk.

"Béééééééé!" rozbrečel se Anonym.

ŽVK se přestali smát a chystali se odejít, nebo spíš se prodrat sněhem do svého paláce.

"K noze, živočíšci!" nakázali ŽVK svým potomkům.

Ti ale ještě chodili po pokoji a hledali na zemi zbytky cukroví, nebo zapomenuté dárky.

"Dělejte, " zvolala otráveně Medúza.

"Jo, dělejte!" souhlasil Polyp.

Hlíst už se o ně nezajímal a šel dom. Nakonec žvk poslechli a šli domů taky. A tak nakonec ŽVK i žvk šťastně dorazili domů. Všichni prožili klidné a krásné Vánoce, bez větších nehod a znechucujících pokusů učitelů zkazit ŽVK Vánoce. Příběh končí v dobách, kdy ŽVK stojí kolem stromečku a zpívají nejrůznější koledy.

KONEC

Upravil: ŽPH

 

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.