Válka mezi ŽVK a žvk

 

Určitě jste už někdy slyšeli o ŽVK. Kdo by neslyšel? Nikdo. Tak teď o nich uslyšíte zas. Byly, nebyly…, žily jednou 3/3 ŽVK. Jejich jména jste již určitě slyšeli, ale my Vám je radši připomeneme: Hlíst, Polyp a Medúza. Byli tak vyspělí, že jim nebylo na celém širém světě rovno.

Byli tu sice ještě jejich potomci: Medúzka, Malý Polyp, Hlístek, ale ti ještě nebyli tak vyspělí jako ŽVK. Již k tomu však směřovali, též spěli na samotný trůn světa. Už dokonce ovládli i pár malých planetek jako ŽVK. ŽVK však v počtu stále vedli. Nemyslete si ale, že spolu soutěžili, to vůbec ne! ŽVK jen tyhle živočíšky učili bojovat, vládnout a ovládat. Žvk to šlo až moc dobře, a to se nelíbilo ŽVK. Co kdyby je někdy shodili z trůnu?

"Musíme něco udělat!" prohlásil jednoho dne Hlíst.

"Do boje!" zařvala Medúza a Polyp přestal kreslit psy.

ŽVK se pomalovali válečnými barvami a vyrazili na své potomky. Ti je uviděli a začali je napodobovat, protože si mysleli, že je to jen vyučování a trénink. ŽVK se však vůbec netvářili tak, že by někoho chtěli učit. Žvk si toho ale samým nadšením, že je vidí, vůbec nevšimli. Z legrace začali Hlístovi kousat ocas, Medúzu tahat za ramena a Polypa samou radostí div nepovalili. To ŽVK naštvalo ještě víc. Medúza jim začala dávat pohlavky, Polyp je strkal do silnice a Hlíst je bezmezně ignoroval. Žvk poznali, že není něco v pořádku. Všichni tři se pustili do pláče.

To ŽVK dostalo a začali je utěšovat.

"Neboj, Medúzko," pohladila po chapadlech Medúza svého potomka.

Polyp si začal hrát se svým dítětem na babu. A Hlíst, ten zničehonic přestal malého Hlístka ignorovat a začal si s ním domlouvat plán, jak vlézt Laušmance do zadku. ŽVK i žvk byli náhle nejšťastnějšími tvory na celém světě. Možná i ve vesmíru. Snad úplně zapomněli na pomstu, kterou byli ještě před chvílí rozhodnuti učinit.

Náhle se ale Hlíst a Hlístek neshodli na plánu, malý Polyp nemohl chytit velkého Polypa a Medúza přestala hladit Medúzku. To rozpoutalo další bitvu.

Stáli tam proti sobě velcí a malí ŽVK. Bylo to tak napínavé, že se kolemjdoucí červi zastavovali a jen nevěřícně přihlíželi. Voda kolem pobíhala jako splašená a bublala a bublala.

ŽVK se jí museli smát a zase kvůli ní zapomněli na bitvu. Chvíli si bezstarostně hráli, ale vtom si Hlíst vzpomněl na boj. Rychle na něj upozornil zbylé ⅔ ŽVK.

"No jo!" přisvědčil Polyp.

"Jdeme!" zavelela Medúza.

A začal třetí boj. ŽVK si připravili luky, šípy a chladnokrevně vyrazili. Žvk si mezitím hráli na pískovišti, které se tam znenadání objevilo. Zrovna v tu chvíli, když Hlístek hrabal díru, Medúzka si hrála s bagrem a Polypek pobíhal sem a tam, se objevili ŽVK.

"Hurá! Jdete si s námi hrát?" vyptávali se žvk.

"Ano, jdeme si s vámi hrát," odpověděla temným hlasem Medúza. Polypek v jejím hlubokém hlase rozpoznal zlost a začal bojácně pištět. Medúzka s Hlístkem pořád nic netušili a dál nadšeně švitořili: "Budeme si hrát na babu nebo na mrazíka, Hlíste?"

Hlíst jen odpověděl: "Na vraždu!"

"Už se těším!" jásala Medúzka.

"Ty málá tupá holčičko! Ty to nechápeš!" nadával Hlíst. "Chceme vás zabít!"

"Cóóó, Hlíste, co se ti stalo?" divila se Medúzka.

"Ty se mě ještě opovažuješ ptát, co se stalo?!" zařval Hlíst.

"Já se Hlísta bojím," přiznala Medúzka a přitiskla se ke své matce. Ta ji však znenadání odstrčila.

"Mami, co to děláš?" lekl se vystrašený živočíšek.

"Ty to ještě pořád nechápeš?!" rozchechtala se Medúza zlověstným smíchem. "Chceme vás zabít."

V tu chvíli to najednou Hlístkovi došlo. Musí zachránit stůj co stůj malou Medúzku.

"Nechte ji být," vykřikl a vší silou začal bít Medúzu, Hlísta a všemu přihlížejícího Polypa.

Těm to ale ani trochu nevadilo. Hlístka chytili za ocas, Medúzku k sobě přítáhli za chapadlo a Polypa dohonili a za láčku ho nesli až k popravišti.

Žvk stáli jako zmrazení – teď přijde jejich smrt!

" ŽVK, smilujte se nad malými živočíšky!" volala najednou Voda, která se tam znenadání objevila.

"Co to meleš, Vodo?" otázali se všichni ŽVK s ironickým výrazem ve tváři.

"Mlč!" zařval Polyp.

"Jo, sklapni," přidala se Medúza. Hlíst už brousil nože…

"Přestaňte, ŽVK," ozvala se zase Voda, ale ŽVK použili známou metodu Hlísta a ignorovali ji

Voda se však nenechala jen tak odbýt: "Proč mi neodpovídáte, ŽVK?"

Odpovědi se jí ale nedostalo. Pouze se mohla dívat na to, jak ŽVK přivazují žvk ke stromu a zahrabávají je pískem. Voda už se na to nemohla dál dívat, musela zasáhnout. Vytrhla všem ŽVK z ruky pistole a hodila je do propasti poblíž.

"No co si to dovoluješ?" vynadal jí právem rozzlobený Hlíst, a místo toho, aby hlídal živočíšky, si začal víc všímat Vody. Medúza s Polypem to naštěstí postřehli a začali své potomky důkladněji sledovat. Měli je na pevném vodítku. Přesto ne tak na pevném, jak se zpočátku zdálo. Když Voda zase odvedla pozornost ŽVK, žvk jim prchli tunelem, který vykopali v pískovišti. "Kde jsou živočíšci?" rozhlížel se Polyp a hlasitě přitom nadával. Po potomcích ŽVK však nikde nebylo ani té nejmenší památky. Za chvíli už ŽVK neviděli ani Vodu a neslyšeli její nepříjemné cvachtání. Byli ztraceni. Úplně ztraceni…

Tím skončil další boj. Smířili se pak ŽVK se svými potomky? Nebojte, smířili se. Otázka je ale, jestli tomu tak bylo navždy? Nejspíš tipujete, že ne. Hádáte správně. Už za pár okamžiků se měla strhnout další bitva.

ŽVK si seděli ve VIP restauraci a najednou je vyrušili žvk.

“Ahoj, Medúzo, Hlíste a Polype,“ řádně pozdravili malí živočíškové.

ŽVK je neviděli, a tak se jich lekli.

“Aha, to jste vy,“ ulevili si všichni ŽVK poté, co zjistili, že ti údajní strašáci, kterých se prve tak lekli, byli jen a jen jejich potomci.

“Jo, to jsme my,“ odpověděli žvk a v jejich hlase bylo znát jisté překvapení nad tím, že vystrašili vlastní rodiče.

“To jste nás museli tak strašit?“ ťukal si na čelo Hlíst.

“Omlouváme se,“ řekli bojácně žvk.

“To se teda omlouvejte,“ souhlasila s jejich slovy Medúza. Neřekla to ale vůbec vlídně, a to Polypka naštvalo: “Vždyť jsme se už omluvili, tak co pořád máš, Medúzo?“

“Já nic neříkám,“ odporovala Medúza.

“Tak se nehádejte!“ usadil je nakonec Polyp.

Všichni se zklidnili, posadili se ke stolu, vypili koktejl a dali se do řeči.

“Tak jak se máte, živočíšci?“ chtěla rozproudit rozhovor Medúza.

“Od té doby, co se nás nesnažíte zabít,“ odpověděl pomalu Polypek, “dobře.“

“No, to byla jen taková lekce,“ vysvětlil Hlíst své předchozí chování.

“Ha, ha! Slyšíte to? Prej lekce!“ smál se hlasitě Hlístek.

“Jo, lekce!“ zakřičel na svého potomka Hlíst. Ten radší ztichl. A tak by bylo ve VIP restauraci zase na chvíli ticho, kdyby je nevyrušila servírka.

“Ach jo, tak co budeme dělat?“ zeptal se k překvapení všech Hlíst ignorant.

“Co bychom měli dělat?“ odpověděla překvapená Medúza.

“Nedáme si další vyučování s žvk?“ navrhl Polyp.

“Hurá,“ rozjásali se žvk a rychle vypálili z restaurace s nápadem hrát si na indiány.

ŽVK pomalu vycházeli z restaurace a tiše si povídali.

“Mě už ti naši potomci docela štvou,“ postěžovala si Medúza zbylým dvěma třetinám.

“Mě ani ne…, ale jsou legrační,“ nesouhlasil s ní Polyp.

“A co ty, Hlíste?“ zeptala se Medúza na názor Hlísta, ale ten už je zase všechny ignoroval.

“Hlíste!!!“ zakřičel mu do ucha Polyp.

“No jasně, že je nesnáším,“ odpověděl Hlíst samozřejmě.

“Ty nesnášíš svého potomka?“ zeptal se nevěřícně Polyp. “Jasně, že mě někdy štve…, no, někdy hodně, ale že bych ho nesnášel?“

“Myslím, že bychom proti nim měli něco podniknout,“ navrhla Medúza, jako by neslyšela předešlou debatu Hlísta a Ňuni.

“No, když já nevím,“ reagoval Hlíst.

“Hele, Hlíst se už chytá,“ zasmála se Medúza a potom už ŽVK zas mlčeli…

Nyní se podíváme, co právě dělají žvk. “Ach jo, ti naši předci mě pěkně štvou,“ svěřila se zbylým dvěma třetinám Medúzka. “Mě ani ne…, ale jsou legrační,“ nesouhlasil s ní Polypek. “Jak kdy…“ podotkl Hlístek. “Co kdybychom šli do války?“ navrhl po chvíli řešení.

“Souhlasím,“ radovala se Medúzka.

“Naprosto nesouhlasím!“ zakřičel Polypek, ale Hlístek s Medúzkou šli i přesto nabrousit kosy.

“Já nechci!“ protestoval zase největší potomek ŽVK.

Když si zbylé dvě třetiny nabrousily kosy, šly osedlat koně, tedy spíš ještě hříbata.

“Hyjé!“ zakřičeli všichni včetně Polypka, který ale tajně vymýšlel plán, jak to těm ŽVK překazit. Pak toho ale nechal a šel pomoct zbylým živočichům klást pasti.

“Tak,“ řekla Medúzka, “nejdříve musíme vyrobit takzvanou ŽVK-past.“

“A jak?“ ptali se nechápavě Hlístek s Polypkem.

“To nevím,“ přiznala kupodivu Medúzka.

“Udělat past, aby se do ní naši rodiče chytili, bude nesmírně obtížné,“ přemýšlel malý Polyp.

“Ale my to vymyslíme!“ skočila mu do řeči optimistická Medúzka.

Náhle si všimli, že Hlístek vytahuje něco z křoví.

“Co to je?“ zeptal se nevědomě Polypek.

“No přece polomrtvá krysa!“ vysvětlil Hlístek a po chvilce dodal vyčítavě: “To nepoznáš?“

“Když já jsem krysu ještě nikdy neviděl,“ odpověděl Polypek, který už měl na krajíčku a jen čekal, jak se mu Hlístek vysměje. Žvk se otočili a začali montovat důmyslnou past. Polypek se k nim přidal a za chvíli již před nimi stála veliká past se třemi klecemi.

“Už se těším,“ nemohla se dočkat Medúzka. Hlístek ještě do každé klece vložil ⅓ krysy, vyndal mobil, zavolal ŽVK a řekl jim: “Ahoj, ŽVK! Tak rád vás zase slyším, nechcete si s námi jít hrát? Můžete vybrat hru. Sejdeme se za čtvrt hodiny na pasece u lesa, kde cvrček v díře bydlí, jo?“

“Cože?“ podivili se ŽVK, ale šli. Bylo jim sice divné, proč jim Hlístek volá mobilem, ale nijak se tím už dál nezabývali.

“Ahoj, naši potomci,“ pozdravili při potkání.

“Čau, blbci,“ pozdravili zase živočíškové, kteří úplně zapomněli, že mají dělat, že je mají rádi.

“Cože? Co si to dovolujete!“ vyjel na ně Polyp.

“To byla legrace,“ vysvětlila mu na oko dobrácky Medúzka.

“Dost blbá!“ nedali se jen tak odbýt odbýt velcí ŽVK.

“Tak co budeme dělat?“ zeptal se nedočkavý se nedočkavý Polypek.

"No, na babu hrát nebudem!" podívala se velká Medúza směrem k Polypkovi.

"Proč?" zeptal se se zklamaně Polypek.

"Protože přece nejsme mimina!" řekla Medúza.

"Tak, na co budeme teda hrát, aby to nebylo pro mimina," řekl ukřivděně Polypek, který zapomněl, že vlastně na nic hrát nemají.

"Zahrajeme si třeba na mrazíka!" navrhla radostně malá Medúzka.

"Tak jo," souhlasil Hlístek, "ale nejsem mrazík,"

"Já taky ne," řekly sborově zbylé ⅔ žvk a spolu s Hlístkem se rozběhly k lesu.

Kličkovali mezi stromy a prchali před neexistujícím živočichem. ŽVK jen přihlíželi.

"Hm, kam tak letí, vždyť je nikdo nehoní," řekl Polyp.

"Haló, vždyť vás nikdo nehoní," upozornil je svým obvyklým způsobem Hlíst.

Žvk ale běželi dál, a tak se za nimi velcí ŽVK vydali. Běželi a běželi a bohužel se chytili do pasti žvk.

"To je teda legrace!" vzdychla si Medúza a unaveně se podívala na malé živočíšky, kteří se smíchem skoro popadali za břicha.

"To by mě zajímalo, co s námi teď uděláte," řekl Hlíst.

Polyp se začal z ničeho nic hlasitě smát.

"Čemu se směješ?" zeptaly se ho zbylé ⅔ ŽVK a Polyp jim na to ukázal ⅓ krysy.

"No a co?" nechápali Hlíst s Medúzou.

I žvk se na něj nechápavě podívali. Ta krysa je měla vylekat, ne rozesmát.

"Nejsem si tím jistý," řekl Polyp, "ale jestli si myslí, že když nás rozdělí na tři kusy, že nás oslabí, tak se velmi hluboce mýlí!" zařval Polyp a vyrazil ještě bojový pokřik "Do útoku!!!" přičemž se začal ohánět rameny.

Medúza začala okolo sebe žahat chapadly a jindy ignorantní Hlíst se rychle pustil do boje. Ten ale rychle skončil. Ptáte se, v čí prospěch? Ale jo, hádáte správně – zvítězili velcí ŽVK. To si myslí ŽVK, ale žvk se domnívají, že vyhráli oni. ŽVK totiž pořád stojí ve svých klecích, ale dvířka již mají otevřená (čehož si nevšimli malí žvk) a vyčkávají na vhodný okamžik.

"Hele, už jdou," vykřikla Medúza, ale pak si strčí ruku před pusu. Nesmí přece promluvit!

Jakmile kolem šli žvk, ŽVK je chytili a strčili do klece. To se opakovalo několikrát. Jednou totiž chytili živočíšci velké ŽVK a jindy zase naopak. Čtenáři by to mohli zhodnotit jako remízu. A tak už se spolu nehádali, ani spolu nebojovali, protože jejich síly byly vyrovnané, a tak bylo zas všechno jako dřív…

 

KONEC

Upravil: ŽPH